ZLATÁ JÁMA

V posledních několika měsících jsem čím dál častěji podnikal cesty do podzemí. Ale nebyly to jen cesty reálné, ale často také jen v mých představách.

Tmu, samotu a ticho doprovázela stále se vracející otázka - co vlastně hledám?  Jako bych pod povrchem viditelné krajiny i své vlastní nepokojné mysli viděl a dokonce se mohl i dotknout svého v budoucnu zemřelého těla. Tma, samota, ticho a věčnost. Chtěl jsem jít od konce a přitom získat možnost obratu v čase. Ten, kdo přesně ví, co chce obdržet, najde daleko snadněji to, čeho je k tomu zapotřebí.

Jednoho dubnového podvečera jsem vlezl do prastaré štoly nad městem. Mezi lidmi se dodnes vypráví, že je to zlatý důl z dávných časů. Na jedné jeho skalnaté stěně jsem našel vysekaný kříž se stejně dlouhými rameny, nejspíš starou hornickou značku. Obraz toho kříže jsem pak měl stále před očima. Přemýšlel jsem o smyslu či významu té značky a postupně ve mně narůstal pocit, že její nalezení je nějakým znamením, které se mi sice snaží něco sdělit, ale já jeho poselství nerozumím.

 Přesto se mi obraz kříže stále vracel. Byl jsem schopen sedět v křesle a dlouhé minuty si ten symbol vizualizovat. Až jednou se mi do obrazu kolmého kříže obtiskl druhý stejný kříž, ale ležatý. V neurčitém prostoru přede mnou, kdesi za zrakem, se mi tak zjevila osmipaprsčitá hvězda. Snažil jsem se ten výjev příslibu nezaplašit, ale hvězda se začala pomalu otáčet a její pohyb pozvolna nabíral rychlost. Jen s největší námahou jsem byl ještě schopen rozeznávat její jednotlivé paprsky. Za chvíli však pohyb nabral takovou dynamiku, že jsem již jen pasivně pozoroval její proměnu v kruh s jedním zřetelným bodem ve středu, kolem kterého se otáčel. Jestliže jsem při obrazu kříže vnímal jeho ramena jako světlá na červenavém pozadí, obraz kruhu jsem na stejném pozadí viděl téměř jako zářící sluneční kotouč. Po pár minutách obraz začal pozvolna slábnout až se ztratil docela.

Vstal jsem a šel si uvařit kávu. Musel jsem myslet nad právě prožitými představami a v tom mi to došlo. Sáhl jsem po tolikrát přečtené knize, abych se utvrdil ve správnosti výkladu –

-          Kruh s vyznačeným středem znamená zlato…

Mnozí návštěvníci trutnovského parku si ani nepovšimnou, že vlevo od kamenného schodiště v jeho spodní části, je ve svahu zazděna kovová mříž. Přitom se jedná o vstup do poměrně rozsáhlých podzemních prostor o jejichž existenci a původu se toho ještě donedávna mnoho nevědělo. Dnes je tento prostor ztotožňován s tzv. Zlatou jámou. Simon Hüttel se ve své kronice zmiňuje, že 23. dubna roku 1511 začali horníci z Míšně kutat na úpatí Chmelnice zlato. Vyhloubili důl, ale vyrazila prý ze skály voda, a tak se přemístili do Obřího dolu, kde kutali vzácné kovy. V poslední době je toto dílo opakovaně zpřístupňováno veřejnosti při různých příležitostech