Cesta spravedlivá v alchymiji Anthony wlacha s florencie

Najmilejši bratře mój, tuto já tobě dávám naučení to napsáno, kerés svými očima ode mne viděl dělati, keréž mně jest ráčil všemohucí pán dáti skrze sprostného svého služebníka, jménem Gades, mudrce dospělého...

V Knihovně Národního muzea v Praze se nachází pod signaturou V H 21,23 B 28,23 B 28, 1024,1024, česky psaný pergamenový rukopis, datovaný rokem 1457, nazvaný Cesta spravedlivá v alchymii. Na manuscriptoriu si lze originál prohlížet na odkazu - www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=RTRBAR-set20100113_73_168820#search . V krátké předmluvě díla se dozvídáme, že autorem je neznámý žák M. Anthonyho wlacha z Florencie. Jedná se o nejstarší známé, česky psané, alchymistické dílo. V roce 1899 ho vydal znovu Otakar Zachar. 

Jak už to u alchymistických spisů bývá, tak i u "Cesty spravedlivé v alchymii" je osobnost skutečného autora zastřena. Neznámý žák podává pojednání svého Mistra, aniž by ho aspoň v několika větách představil. Je to už známý vzor, který jsme poznali např. u Nikolase Flamela, Salomona Trismosina, Fulcanelliho a mnoha dalších. V případě Antonyho wlacha z Florencie jsou ovšem k dispozici zprávy, které by mohly jeho osobnost přeci jen nepatrně přiblížit.

Přes svoji tématickou příbuznost i shodné časové zařazení se zdá, že znalcům historie alchymie v Čechách unikl ze zřetele předpokládaný autor nejstarší známé tzv. vlašské knížky (týkající se převážně Krkonoš a dnešních Jizerských hor) - Antonio von Medici, wlach z Florencie. Od 19. stol. se snažili badatelé zjistit bližší informace o tomto Antoniovi z Florencie, ale přes nesporná zjištění došli k rozdílným názorům (Winkler, Grühn, Cogho, Schurz, Schneider). Jejich rozpory nejsou ani tak v údajích o Antoniovi z Florencie, jako v otázce skutečného autorství zmiňované vlašské knížky a koneckonců i v dataci jejího vzniku. Zatímco Winkler považuje za dobu jejího vzniku rok 1430, tak Schneider se domnívá, že by to mohlo být až v polovině 16. století. Schneider dokonce pochybuje o tom, že tuto knížku mohl napsat vlach (je psána v němčině). 

Winkler zjistil, že Antonio z Florencie byl měšťanem ve Wroclavi a kolem roku 1425 měl být jmenován nájemcem solného dolu Wieliczka. Grühn udává, že Antonio z Florencie, řečený Antonius Vlach, je přítomný ve wroclavských městských knihách v letech 1410 - 1443. Winkler z rozličných dokumentů zjistil, že Antonius Vlach přišel v roce 1436 do úpadku, ale přesto byl v roce 1439 jmenován wroclavským konzulem. V tomto úřadu však definitivně zbankrotoval a byl dokonce vyhoštěn z Wroclavi. Schneider však uvádí, že Antonius  se v roce 1429 přestěhoval do Krakova, kde se stal nájemcem dolu.

Schneider dochází k závěru, že wroclavská vlašská knížka není výtvorem tohoto Florenťana a že mu mohlo být autorství přisouzeno později. Buď měla vzbudit dojem, že Antonio z Florencie má co do činění s prospektorskou činností a nebo dodat vlašské knížce punc hodnověrnosti.

Ať byla skutečnost jakákoliv, je zásadní, že se tu v 15. století postava Antonia z Florencie nepochybně objevuje a že je mu přisuzováno autorství nejstarší vlašské knížky i nejstaršího česky psaného alchymického rukopisu.

V publikaci "O našich pokladech 4" upřesním zdroje a snad i rozšířím informace o Antoniovi z Florencie. Zajímavé bude i srovnání obou rukopisů.