Ještě k rodu von Rechenberg

Když jsem před pár týdny zveřejnil v ročence „O našich pokladech 2“ malou úvahu nad pojmenováním hrádků Bolkova a Rechenbergu, zeptalo se mně pár lidí, jestli se přeci jen rod Rechenbergrů nedá ztotožnit s Hrabišici, kteří mají v erbu hrábě. Naráželi tím na známý erb, který před pár lety našel Petr Kotyza v erbovní knize rakouského vévody Albrechta VI. v tzv Ingeram Codex z roku 1459, který se momentálně nachází v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. Na jedné straně nalezl vyobrazení erbu s hráběmi a to nejen jako s erbovním znamením, ale dokonce i jako s klenotem (viz titulní vyobrazení) a to vše doprovází jméno příslušníků rodu vlastnících tento erb – von Rechenberg. Se jménem Rechenberg se ale setkáváme také na saské straně Krušných hor a následně již od 13. století také ve Slezsku. Tito Rechnbergové mají mají však ve svém erbu  hlavu berana. Je to tedy tak, že se tu setkáváme s dvěma rody stejného jména, ale s rozdílným erbem. Rod používající hrábě má svůj domovský hrad  Rechenberg u Stimpfachu v dnešním Bavorsku. 

Naproti tomu rod Rechenbergrů s hlavou berana v erbu má svůj domovský hrad na saské straně Krušných hor. Dnešní Rechenberg- Bienmühle byl právě tím hradem odkud ve 13, století odešli příslušníci rodu do Slezska. Tento rod tedy nemůžeme zaměňovat s rodem užívající v heraldice hrábě. Vedle fotografie hradu jsou přefocené pečetě z knihy Wolfrada von Rechenberg "Die Familie von Rechenberg", 2013, ISBN 978-3-86991-889-1. Ten se v této publikaci věnuje historii rodu s beraní hlavou od 13. století, včetně jejich působení ve službách svídnických knížat. 

Trocha sfragistiky:

Ve Státním ústředním archivu v Praze evidují pečeť s erbovním znamením beraní hlavy patřící Deinhardu z Rechenberka a je na listině vydané v roce 1393 ve slezském městě Strzegom.

Ve Státním okresním archivu v Kladně evidují pečeť Georga z Rechenberka a je na listině z roku 1551 vydané ve Wartenbergu. Hlavní znamení je opět beraní hlava.

Aby toho však nebylo málo, je tu ještě jeden rod, který dnes označujeme jako Hrabišice, kteří používali v pečetích a erbech hrábě. Působili i na saské straně Krušných hor a zde se protly jejich osudy s pány z Rechenberka (např. i přímo na hradě  Rechenberg). Možné záměny některých nejstarších příslušníků obou rodů  se dotkl i Tomáš Velímský ve vynikající publikaci "Hrabišici : páni z Rýzmburka", Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 390 s. ISBN 80-7106-498-X. Uvádí zde např. že  Heinricus Rechenberc se několik let po svědectví jistého Apetzka de Rechenberg v roce 1270, zúčastnil shromáždění šlechty ze žatecka v Chomutově. Hrad Rechenberg nakonec v roce 1350 připadl díky Fridrichovi Míšeňskému Hrabišicům.

Pro moje úvahy o pojmenování hradu Rechenbergu je však směrodatné, že nedošlo k záměně u rodu s beraní hlavou, který naprosto jistě byl tím rodem, který po staletí působil ve Slezsku a o kterém se domnívám, že držel i trutnovský hrad Rechenberg, kterému dal jméno.