Tajemství pahorku

Stále více si uvědomuju, že trutnovská pověst (přes některé nesporné originální prvky) nespadla z nebe a že musí mít své konkrétní předobrazy. Ty jsou potom upraveny a zařazeny do podivuhodného příběhu, který stvořil s největší pravděpodobností kronikář Simon H'uttel na sklonku 16. století. K úsvitu ranných dějin města máme rozhodně víc otázek než odpovědí, ale pojďme se společně zamyslet nad samotnou pověstí. K dispozici máme několik vodítek, které nás mohou nasměrovat k zajímavým hypotézám, ale příslib konečného rozřešení nedávají. Následující text si nečiní ambici vysvětlit původní okolnosti vzniku pověsti, ale poukázat na některé překvapivé analogie s jiným příběhem, který zachytil známý francouzský publicista a spisovatel spekulativní literatury Louis Charpentier ve své slavné knize Mysterium katedrály v Chartres.

Autor se snaží dokázat, že silová místa, kde lidé od nepaměti stavěli menhiry, dolmeny nebo později katedrály jsou místy, kde proudí duch, dnes bychom řekli spíše telurické proudy. Jejich vliv dává do příčinné souvislosti i s posvátnými či klatými místy všude v krajině. Zacitujme přímo autorův text a mějme přitom na paměti i trutnovský dračí pahorek.

O duchu lze mluvit slovy velmi učenými, ale bylo by škoda nepřipomenout jeho staré galské jméno wuivr (sleduj význam německého wurm – červ pozn O.Š.). Wuivr se personifikuje všelijak, ale to jsou jen básnické obrazy. Slovem wuivr označovali naši předkové hady plazící se po zemi, a imitačním rozšířením významu také řeky, které se hadovitě vinou v krajině, jako řeka Woëvre, avšak i proudy, které se jako hadi vinou v zemi – telurické proudy. Kromě toho užívali naši předkové výrazu wuivr i pro proudy, které bychom dnes nazvali „kosmické“, případně „magneticjé“, zajisté pro jejich podobnost s předchozími. Zobrazovali je jako okřídlené hady a někdy jako ptáky – sirény. Na místech, kde se setkaly proudy telurické se vzdušnými, vyskytovali se draci, saně, bazilišci a Meluzína.

(Louis Charpentier Mysterium katedrály v Chartres, nakladatelství Půdorys, Praha 1995, ISBN 80-901741-5-9, str. 20-21.)

Netrvdím, že posvátný pahorek v Chartres inspiroval trutnovskou pověst, ale shoda některých aspektů je zarážející. Navíc jméno trutnovského pahorku je stále zahaleno tajemstvím. Jeho nejstarší podoba je Lungen – vzdušný pahorek (1654), dále Lügen – pahorek lži (1666), Liegen – ležící pahorek (18. stol.). Každopádně je tento pahorek místem, kde se Úpa dotýká města přesně v bodu svého ohybu. Sem je dle pověsti situována skalní sluj trutnovského draka. Ale třeba je to všechno jenom náhoda.